Je mi to tak strasne lito az dnes jsem nasla vas pribeh zaujata vlastni bolesti mam stejne pocity ze musim psat tolik bych mu toho chtela rict tolik nu toho chci napsat tolik tolik mi chybi od prvniho dne po pomalem procitnuti ze soku prichazi daleko hlubsi bolest a zoufalstvi beznadej, neschopnost,cokoliv udelat, mam tu nase a jim milovane dva civavi kluky, zoufale ho hledaji cekaji upenlive na me koukaji kdy rekne vsechno pri starem, vozil me s nimi do prace jezdil s nimi pro me do prace, v sobotu v nedeli jsme vzdy ve 12 jezdili ns dlouhe venceni s rikali si vse dulezite, kazde rano me budil do prace, byk to krasny urostly,silny,chlap nikdy nestonal k lekarum nechodil to se mo stalo osudnym pri namahave drine si zpusobil vnitrni zraneni plice rikal ze ma jen namozena zada zemrel zbytecne uprostred zivota vedel jak strasne moc je pro nas dulezity a nepostradatelny vedel jak moc ho potrebujeme ze je pro nas vsim...tolik to boli....
In reply to Já mám sešit na stolku a píšu by Anonym (neověřeno)