Chtěla jsem začít, dobrý den, ale nezdálo se mi to, protože z vlastní
zkušenosti vím, že dlouho dobrý nebude. Mě zemřel manžel před třemi léty,
ale smutno je pořad, žiji, snažím se, ale poslední dni se mi neustále přehrávají,
jako špatný film. Nyní je ještě omezeno plno aktivit, které jsem po smrti manžela začala,
abych se zaměstnala a o to je to horší. Mám pocit, že nezvládám, ale Vy jste spíš potřebovala napsat něco jiného, dělejte vše, co vám trošku uleví, dlouhé procházky o samotě, kdy mohu plakat, nadávat a vykřičet svou bolest. Povídat si s manželem, věřím, že je blízko mě a snaží se mi pomoci, někdo myslí, že jsem blázen, ale mě to pomáhá. Něco nemůžu, poprosím a třeba najdu ty brýle, které jsem schopna nechat v ledničce . Pokud Vám to pomůže, napište . Z vlastní zkušenosti vím, že mi moc pomohlo vypsat se cizímu člověku, okolí občas nechápe, otravujete je tím a oni vás řečmi, musíš, čas to zahojí ap. Ten kdo to prožil , pochopí Pája
