Před 3 měsíci mi zemřela manželka v náručí z plného zdraví na krvácení do mozku po 40 letém manželství. Žili jsme jeden pro druhého,byl to vyjímečný vztah.
Od její smrti prožívám pouze žal a utrpení, které se nedá popsat. Ve městě, kde jsme bydleli celý život neexistuje místo,které by mi manželku nepřipomínalo, na chatu, kde se ta tragédie udála, nemám odvahu jet. Být v bytě je jedno velké trauma. Chodím několik hodin denně bez cíle po městě, případně chodím na hřbitov, kde trávím hodně času. Vzhledem k tomu, že nemám přátele, kteří by byli ochotni sdílet se mnou moje trápení, vyhledal jsem psychologa. Ani to nepřináší úlevu. Dá se říci, že se mi v mých 65 letech zhroutil svět, který se mi zdál neotřesitelný.
Dcera má dnes již vlastní rodinu a život, navíc žije na druhém konci republiky. Má dvě malé děti,takže má sama starostí nad hlavu a mnoho prostoru ji na mě nezbývá.
Poradí někdo, co se zbytkem života? Má někdo podobnou zkušenost. Děkuji za odpovědi.