Zdravím všechny kdo mě podporovali na mé cestě truchlením.
Píši šestý a myslím že poslední příspěvek.
Za poslední měsíc se toho mnoho stalo,překonal jsem virus/nedostal/ a co hlavně našel jsem si kamarádku.
Nejde o žádný zamilovaný románek,opravdu kamarádku.Je to zvláštní ale minimálně z půlky je stejná jako byla moje manželka.Druhá půlka srší energií a nápady.To je bonus navíc.
Po měsíci známosti jsem na stará kolena navštívil Zoo,procházky v parku jsou na denním pořádku a telefon každý den.Samozřejmě už plánujeme letošní dovolenou.Nikdy bych nevěřil,že se něco takového stane,ale stalo se a jsem za to rád.Člověk hned na život kouká jinak,pryč je deprese a pocit zbytečnosti.Najednou jsem zjistil,že je na světě krásně a je úplně jedno,kolik je mi let,nebo co jsem prožil.Kamarádka mi psychicky neuvěřitelně pomáhá a myslím že ani o tom neví.Je to super když mám zase někoho,komu se můžu svěřit když je mi smutno,nebo mám radost.Hlavně jsme oba porazili samotu a to se počítá.
Na svoji manželku nikdy nezapomenu,ale konečně mám důvod žít normálně dál.
Když se ohlédnu za Vašimi příspěvky,v každém byl kousek pravdy a jsem za ně rád a hodně mi pomohli.
Někomu se asi bude zdát,že moje truchlení bylo krátké,ale tak to cítím a tak to je,nikdo s tím nic neudělá.
Mějte se tu všichni krásně a nedejte se,bojujte,chtějte změnu,změna je život,nebojte se jde to.
Přeji aby se Vám to všem povedlo.
Nyní už veselý muž Jan