Dobrý den, je to dnes 17 dní, co mi nečekaně zemřela mladší sestra (30 let). Byla zdravá, plná života, s hromadou plánů, ale bohužel dostala infarkt a prakticky zemřela našim v náručí, když jí oživovaly.
Od té doby mám pocit, že ze světa zmizela radost. Sestra neměla děti, ani partnera a je pro mě těžké připustit si, že tu po ní nic nezbylo. Byla moje nejlepší kamarádka, tak trochu tmel rodiny a nejhodnější člověk, kterého jsem kdy poznala, o to víc je pro mě nepochopitelné, proč musela zemřít zrovna ona.
Mám jestě mladšího brášku a on je asi ten hnací motor, který nás všechny momentálně drží nad vodou. Kvůli němu se snažíme držet Vánoce, i když je rodiče v první chvíli slavit odmítli.
Je to bez ségry strašně těžký.. S odchodem prarodičů nebo rodičů člověk počítá, ale jak se srovnat se smrtí mladšího sourozence?
