Přidat komentář

Reagujete na příspěvek

Žaneta
  (kontaktovat autora příběhu)
17. července 2019
Upřímnou soustrast. Moc vám rozumím. Má maminka zemřela v květnu 2018 na rakovinu děložního hrdla s metastázemi. Váš příběh mě dohnal k slzám, protože vím přesně jak se cítíte. Také jame si stihly říct pár vět před koncem, také jsem měla tušení, že přichazí konec a stále si vyčítám, že jsem ji neřekla, jak moc ji mám ráda.. Asi jsem věřila, že ji to ještě řeknu ráno v nemocnici, kam jsme měly jet na vyšetření, ale po mém odchodu domů v noci zemřela. 2.5. To byl rok. Mohu vám jen napsat, že čas hojí všechny rány nebo je alespoň otupí. Donutila jsem sama sebe už nevzpomínat na to škaredé, na ten konec... Ale jen na to, jak tu ještě byla zdravá a usměvavá a jak moc milovala své vnoučata. První rok po smrti byl moc těžký... První vánoce bez ní, první narozeniny bez ní.. Její nedožité narozeniny.. Se vším jsem se naučila už žít.. Stále ale v sobě cítím prazdnotu - tu část mne, která odešla s ní už nedokaže nic vyplnit.

Napište svoji reakci

Zadejte jméno nebo přezdívku.
Mohou vás čtenáři příběhu kontaktovat?