Dobrý den,také píšu.Dne 30.6.2019 mi umřela maminka.Celý život byla zdravá nikdy nebyla nemocná ani na chřipku.Dne 8.2.2019 se vše změnilo.Někdy začátkem ledna jsem si všimla když jsem s.maminkou mluvila že víc zapomíná,říkala jsem si je to věkem.Pak několikrát zaspala do práce.S maminkou jsme si volaly několikrát denně byla to moje opora.Nežiji v Čr.Dne 8.2 se vše změnilo.Kamarádka z práce jí odvezla do nemocnice v práci byla zmatená a nemohla najít svojí kancelář.v nemocnici nám řekli krutou diagnózu. GIOBLASTOM 4 STUPEŇ velikost pomeranče. maminka šla týden na to na operaci.Bohužel pan doktor usoudil když druhý den po náročné operaci se maminka probudila a reagovala že není důvod aby byla na JIP a dali ji na normální pokoj bez dozoru.Když jsme volali druhý den do nemocnice pan doktor nám oznámil že maminka se probudila a našli jí na chodbě jak chodí nikdo nedokázal pochopit jak mohls vstát ,vytrhla si hadičky z hlavy a uvedli jí do umělého spánku.Zjevná chyba doktora ,když jsme se ptali výsledek MAg.rezonance že nedošlo k žádnému poškození .LEŽ.v závěrečné úmrtní zprávě bylo krvácení do mozku.Maminka byla 2 měsíce v kómatu každý den u ní někdo byl(rodina ,kamárádky atd).Naděje že se probudí minimální.A ona se probudila a začla dělat obrovské pokroky.Začla jsem věřit na zázraky.Bohužel jak rychle se lepšila tak stačil týden a vše šlo dolů.Přestala opět jíst a spala .To už jsem věděla že je zlé.za maminkou jsem létala každé 3 týdny pp dobu 5 měsíců a týden jsem v nemocnici u ní byla pořád co jsem měla neplacené volno každý měsíc..ke konci reagovala jen na členy rodiny a když jsem se s ní loučila že zase musím odletět a řekla jí že jí miluji tak se probudila pohladila mě. 4 DNY na to umřela ve spánku na zástavu srdce.Úplně jsem se sesypala chybí mi moc..nikdy by mě nenapadlo že maminka by umřela..Bylo jí 66 let.je to 7 měsíců co umřela a je to jako včera.Není den kdy na ní nemyslím.První měsíc jsem jen v kuse brečela.Jediná pro mě útěcha je že umřela bez bolesti neboť nám bylo řečeno že to je velmi bolestivé u tohoto druhu rakoviny.Celých těch 5.měsíců co jsem za ní jezdila každé 2 nebo 3 týdny a zůstávala týden a z toho každý den několik hodin denně v nemocnici a přála si aby se probrala z kómatu jsem pak litovala že se probudila neboť to byl pro ní šok když se probudila a zjistila jak na tom je.Chybí mi vše její smích ,kamarádské povídání.Měly jsme krásný vztah.přeji Vám hodně sil..a také nechápu že do teď nikdo nevymyslel co na tuhle rakovinu .Zákeřnost je v tom že se nijak neprojevuje až v posledním stádiu je to jeden z nejagresivnějších nádorů bohužel..
