Ahoj, mě zemřeli už všichni (a to jsem mladá!) a nedávám to a mám z toho hrozné deprese a jsem na to úplně sama a ve svých velmi vážných problémech (to je především důvod, proč to tu na světě vůbec nedávám). (Jo a nemůžu ani pít, tak nemám ani tuhle formu úlevy, co máš ty, i když není dlouhodobě dobrá, tak trochu by mi to aspoň pomohlo, aspoň někdy si moct tak ulevit). Nemůžu ti říct, jak se s tím vyrovnat, já o maminku přišla před 6ti lety a nevyrovnám se s tím asi nikdy a první dva roky byly k nevydržení a bolest co rvala duši, že jsem chtěla skočit pod každou projíždějící tramvaj (byla pro mě nejdůležitější člověk na světě). Ale můžu ti říct to, že pokud ti někdo blízký zbyl (což asi jo), pokud máš nějaké "své lidi", tak rozhodně na to nebuď sám, protože to je to nejhorší. A i je popros o pomoc a podporu, že to nedáváš, pokud to nevnímají sami... A pokud by tě nepodrželi, tak určitě vyhledej odborníka (nějakou terapii - netřeba se bát, jen je nutné najít někoho, kdo ti sedne a kde ti to bude pomáhat... nemám bohužel možnost ani tohoto, ale tobě to určitě radím, pokud bys nenašel jinou podopru ve svém okolí). Tady se dočkáš asi jen "upřímných soustrastí", či nějakých takových rad/nerad, často od lidí, co o tvém problému nemají ani páru, takže tady úplně na spásu nespoléhej. A ještě něco... nemusíš se teď opravdu nutit do cvičení a závodění, to by bylo asi i divné(aspoň mně to tak přijde). Sportuj jen když budeš na to mít chuť a jen pro sebe a pocit, že ti to pomáhá... nějaké závody jsou asi to poslední, co bys měl teď řešit. Najdi pomoc co nejdřív, ať z toho nemáš trvalé deprese jako já. Přeju, ať to překonáš.
