Kláruš, moje neštěstí je, že vypadám pořád děsně vesele a statečně. Ale já se s odchodem maminky nesmířila a nikdy nesmířím. Ta bolest nepřejde. Nejhorší je, když chci zvednout telefon a zavolat jí. Není kam. Začala jsem chodit na "skupinu". Bolesti si sdělujeme a snad trochu bolest obrousíme.
In reply to Pavli,držte se..Já už jsem by Anonym (neověřeno)