Ahoj, moc se neznáme, ale asi bohužel máme podobný příběh a možná i v současný době podobný pocity.. I když každý to prý, jak jsem se z moudrých pouček informovala prožívá jinak.. (zatím jsem ale tu bolest do žádné z pouček nevpasovala..)
Moje ségra (starší) to tu na světě ukončila na začátku listopadu.. Stále tomu nevěřim. Po několika letech se jí vrátily deprese, kvůli kterým jsme se o ní dlouho báli, no a teď tu zkrátka není z ničeho nic, ze dne na den.
Chodim taky do práce a na VŠ, kde na to čas od času zapomenu, za to se to na mě ale pak vyvalí ve vší síle večer.. Měla jsem jí moc ráda, i když jsme se občas hádaly, ale po tom co odešla, okoušim už jen nevýslovnou nicotu a věčnou bolest..
jinak se to asi ani říct nedá
Co ti prozatím můžu poradit, tak pokud se ti zdá, že by ti někdo alespoň (ve škole, v práci) mohl trochu pomoc, tak mu to řekni, ona to nebude úplně výhra, bolest podle mě zažívá každej sám, ale trochu se ti uleví..
