Zemřel mi syn po CMP před rokem a zcela sama jsem se o něj starala skoro 4 roky.Měl 55let a strašně jsem se snažila jej uzdravit.Bohužel,byl velmi těžce postižen. Vše jsem bez jakékoliv pomoci
zařídila,důstojný pohřeb a vše ostatní. V tom mém strašném stresu jsem musela řešit ulužení
popele. Já jsem měla jedinou vizi,že jej vsypu do moře-prostě ať jde do světa.Toto vše zase naprosto sama jsem jej vsypala s velkou láskou do Baltu. Nyní se jen divím,že jsem to dokázala.
Nyní mám od rodiny odezvu,že se za toto moje počínání stydí. A mě to dostává na úplné dno,
nebránila bych se smrti,aby můj popel vsypali také do moře.
Byla bych ráda,kdybyste mi napsali svůj názor na moje počínání.Děkuji moc Liba