A je to hrozné a nemám ani přátelé, uzavřela jsem se a nikomu nechci ukázat tu bolest která mě svazuje. Nedokážu přiznat druhým, ze jsem na dně svých sil...
Oma byla ta která poznala za úsměvem bolest, za klepáním hlasu strach a za tichem pocit samoty..
Chybí mi tak moc její smích, její " uvařila jsem oběd tak přijď "
Pročítám dopisy co jsme si psali, když sem žila mimo ČR a vidím to co kdysi bylo přehlíženo..
Lásku!! Lásku kterou mi nikdo nedá a možná ani já ji nikomu nedám... cítím se jak zlomený strom ktery pomalu vysychá...
Děkuju za vaše slova , netěší mě ze i vy máte tytéž pocity ale vědomí, že nejsem sama mi pomáhá...
Jednou se sejdem s těmi jež milujem , jen je těžké žít ten čas bez nich...
In reply to Bude to 9 měsíců, co jsem by Anonym (neověřeno)