...taky bych strasne chtela byt s mym Jirickem "doma"... ale od te doby uz zadne doma neni a navzdy uz to doma bude poznamenane tou nejvetsi a nejbolestnejsi ztratou....vse bych dala aby mohl zas videt slunicko a to kdyz napadne prvni snih...nebo abysme si jen lehli k televizi...uz to nikdy nebude... pravy zivot uz jen pred svetem predstirame, protoze nam nic jinyho nezbyva...
