Ztrata se neda prekonat. Jedine mit pro koho zit a to ja taky nemam. Uz je to dlouhych 19 let, co moje skvela maminka zemrela. Take byla optimisticka a nechtela abych byla smutna, ale rok po jejim odchodu si vubec nepamatuji. Ale mela jsem pro koho vstat a fungovat. Pro moji sestricku Jarmilku. Prevzala jsrm peci o ni. Protoze mela spoustu handicapu a nakonec jsme spolu zily sice narocny, ale lrasny zivot a na maminku vzpominaly spolu. Ale Jarmilka dnes odesla take. Nema ted nic smysl. A ja uz z odchodu maminky vim, ze ta silena bolest neustane nikdy. Jen jsem tehdy musela fungovat. Ted uz nemusim.
In reply to Ani nevíš jak moc ti rozumím. by Anonym (neověřeno)