Ani nevíš jak moc ti rozumím.
Maminka mi umřela před 2.rokama,moji bratři -jeden s rodinou, druhý nastávající otec, já? Sama se psem.
Me truchlení probíhalo za zavřenýma dveřma bytu a pokračuje i dnes kdy přítele sice mám ale mé smutné chvíle nevidí ( pláču po nocích, sama ).
Bolest je stále obrovská a ra díra, to prázdno nekonečné... nevím zda žiju v realitě nebo ve filmu o superhrdince která se stále usmívá na svět jakoby nic - dokud jsou kolem lidi... poté upadá do slz a pocitu prázdna, pocitu proč mít děti? Když nepoznají babičku? Proč jit k oltáři když tam ona nebude plakat štěstím? Proč vlastně milovat? A jsem toho vubec schopná, když mam v srdci takovou bolest?
Přemýšlím kazdy den nad tím co by mi řekla kdyby tu byla , každý den myslím na to jake by to vse bylo.
Jsem jiná! A otazek je spousta.
Otazek ktere by zodpověděla jen ona.
Neni tu ! A pocit samoty mě vpíjí jako piják kaňku , s rozdílem, ze kaňka zmizí.. ten pocit tu zůstane navždy!
Hlava ví a radí "žij" ona by si to přála, srdce tomu však nerozumí, bolí jako by to bylo včera a pocit zbytečnosti, samoty a ztraceníse v bytí roste s každým dnem...
Otcové, matky mají smysl žít a je stejný jaký měli naše maminky a to pro své děti... kdo děti nemá a nemá ani rodiče ztratil maják života a plave uprostřed moře pochybností o své podstatě a smyslu života.
Je to těžší než se zdá ale já hledám ten maják ve vzpomínkách a ve slovech a přáních maminky " buď šťastná, užívej si života, směj se, buď svá " nikdy nechtěla a nedělalo ji šťastnou když jsem byla smutná .
A tak se snažím a pokaždé když brečím a je mi ouzko říkám " promiň mami bez tebe je to těžký ale věř, že se nevzdám protože ty by jsi to nechtěla "...
Tak moc vám rozumím a držím palce aby se vše obrátilo k lepšímu nejen u vás ale u každého kdo ztratil maják života
In reply to Ahoj Beri, by Anonym (neověřeno)