Ahoj Milane, já tě chápu, někdy mám taky den že mám pocit že snad ani nenajdu sílu vylést z postele, ale musím tak nakonec vstanu. Jedu tramvají a tečou mi slzy, promítá se mi to celé v hlavě. Nechápu proč se to děje tak výborným lidem a přijde mi to nespravedlivé a je mi tak líto.. Ale jednou jsme na tomto světě a měli bychom žít co nejlíp nikdo neví zda budeme mít další možnost. Mě někdy pomůže pořádný výlet, procházka v přírodě, hudba, posezení s přáteli nebo jen přítomnost mojí kočky. Jen nápad nevím zda na to máš prostor, ale co si pořídit třeba kočičku nebo pejska, je to radost a i trocha povinností, třeba by to otupilo malinko ten stesk. Držím palce a hlavu vzhůru.
In reply to Ahoj Beri, by Anonym (neověřeno)