Začlo "to" již v 8 letech.
Můj otec mne sexuálně zneužíval ,z prvu jsem to brala jako normální věc.Ano normální.Byla jsem ještě malá a tak to nebrala nějak zle ani jsem nevěděla ,že je to špatná věc,jen mi to možná trochu připadalo divné..Když se stala první událost (otec po mě chtěl abych mu vy**nila jeho přirození) nechtělo se mi tomu věřit..Dokonce jsem se kousla a štípla jestli se mi to jenom nezdá,ale opak byl pravdou.A ne ,nikdo o tom nevěděl.Vždy když někam ať už mamka nebo setry odjely a já věděla že s ním zůstanu sama doma ,tak jsem potichu trpěla..Mnohokrát jsem prosila mamku ať mě vezme s sebou do obchodu,avšak mé prosby nebyly poslechnuty. ,,Jestli mi to dělá táta ,tak to přeci není divné ne?Asi to otcové dětem dělají.."říkala jsem si.
Dělal mi věci typu osahávání bradavek a sahání po celým těle. Něco si ale pamatuji až moc dobře ,,Sedni si mi na klín"poplácal svýma rukama na své nohy..jen jsem udělala výraz na ne.Ale nakonec jsem poslechla..jako vždy. poté bylo ticho a on začal..když se mi to opravdu nelíbilo a přesvědčila jsem se že už prostě nechci,tak mě nepustil...držel mě pevně..

po nějaké době jsem zjistila ,že to dělal i mé starší sestře.Vždy chodíval v noci k nám do pokoje,když jsme "spaly".Osahával nás.
Tak,začali jsme otcem,ale on nebyl jediný...Má sestra ,má starší sestra kterou také osahával..Ona dělala různé věci semnou...,,Dost!"křičela má duše.Musela jsem se o ni "starat".Dělala jsem "kluka" s nechutí jsem dělala to ,co dělá nejspíš chlap ženě..U ní jsem ale říkala že nechci že to řeknu ...ale věděla jak na mě...rodiče mi v té době nevěřily,jelikož jsem provedla plno věci a tak...mohla si i ona vymyslet něco ale ona byla/je ta "nevinná která nelže"...

dívaly jsme se na porno...dělaly jisté věci každý večer...v té době mě tata nechal ,asi neměl chuť..bylo to tak...odporné...mimo to mě ve škole šikanovaly ,to tomu moc nepomáhalo..ale stále jsem si říkala,že jsou horší věci ...trvalo to roky...Ale ,co mě opravdu znechutilo a co mě v hlavě říká že jsem odporná je to,že mám...sexuální problém...mám potřeby..potřeby opečovávat se..už od mala...už v 9 letech...a pak,nesnáším teď dotyky ať už kluků nebo dívek,vždy se mi chce strasne zvracet nebo mám pocit uzkosti...avšak mám stále raději dívky..

vše skončilo ve 14 letech,stále mě to ale doprovází...v hlavě. O tatovi se to ví ale to o sestře nikdo neví..Avšak lituji toho že jsem to řekla...nastali problémy...ale co je jisté je to,že už mi to nikdo dělat nebude...alespoň ne tady.
Jistou dobu jsem se řezala,myslela jsem si ,že se mi alespoň trochu uleví a že budu myslet už jenom na to jak mě štípou rany..byla jsem na tom dost závislá ,ale už se to vypudilo..člověk nepochopí tyto typy lidí co si to dělají,ano byla to hloupost ale jak říkám nemyslím si že by jste to pochopily..

co by takový člověk měl asi dělat.nevím proč ale zní mi to jako bych se litovala,ale chci jen radu byť jen podporu jak to vidíte vy ,nebo zda nejsem tady jediná s tímto problémem v duši.Je mi ze mě špatně