Je mi 25 let, můj táta umřel když mi byl rok a půl, moje máma když mi bylo 10 let. Mámu jsem našla mrtvou v posteli dva dny před vánocema. Dva roky poté mi zemřel děda, babičku jsem ani nepoznala- z žádné strany. Moje setra si mě k sobě vzala. Jediný kdo mi zustal byla moje teta a sestra. A později jejich děti. Do 20 let jsem se nemohla najít, ztráta milovaných osob a pomalu žádné zázemí se na mě podepsali. Když se mi narodil syn našla jsem smysl života, vše jsem začala vidět v lepších barvách. A po roce a půl tetě diagnostikovali rakovinu plic. Na kterou před rokem bohužel zemřela. A já mám někdy pocit že se zblázním nemůžu dýchat a ani fungovat. Chce se mi řvát na všechny a na všechno jak je to nespravedlivý. Někdy se ani nemůžu vidět s rodinou protože mám na ně vztek hroznej vztek. Nedokážu se s nikým normálně bavit ani s přítelem. Protože si nikdo neuvědomuje jak je život pomíjivej. A vztekám se protože tu bolest nechci cítit. Chci být zase šťastná a mít všechny u sebe. A říct jim jak je strašně moc miluju a jak mi chybí. CHci zas barevnej svět, ne šedej. Chci aby mi neumírali kamarádi. Já už mám dost té bolesti a toho že nemůžu vrátit čas.