Moje drahá polovička (37 let), maminka našich dvou dětí (6 a 8 let) bylo dlouho vážně nemocná. Nicméně se nejednalo o onkologické onemocnění a přes v poslední době vážný průběh nemoci velkou naději skýtala transplantace postiženého orgánu. Manželka byla jinak zdravá a já pevně věřil, že i když letošní rok bude náročný, všechno zvládneme a v létě vyrazíme někam na dovolenou.
Bohužel se vše vyvinulo jinak a bylo to rychlé. V úterý 29. 12. se jí udělalo špatně. Záchranka ji převezla do nemocnice, leč nám po pár hodinách volali, že není šance, ať se přijedeme rozloučit a že během několika hodin odejde. Bylo to jako blesk z čistého nebe, svět se zhroutil. Nakonec bojovala (a já vím, že kvůli mně a především dětem) až do Nového roku, kdy svůj boj definitivně prohrála.
Od té doby děti nemají maminku a mě odešla citlivá a laskavá polovina mého já. Technicky i s pomocí babiček doma všechno funguje, ale ta díra vedle nás se prostě zacelit nedá.