Milá Radko. Jsem na tom stejně. Loni v prosinci jsem přišla o manžela měl 51 let. Taky na něj pořád myslím. A čekám. že přijde. Chodím do práce, snažím se pořád něco dělat, ale nebaví mě to. Myslela jsem si, že spolu zestárneme. Vše se mi zhroutilo. Všichni my říkají že to chce čas. No nevím. Přijde mi, že mi chybí čím dál víc Budoucnosti se bojím. Snažím.se radši na ni nemyslet. Protože když si představím, že už nedovede naší dceru k oltáři a ani neuvidí vnoučata - je mi z toho ouzko a pláču. Můj život jakoby skončil taky, teď jen přežívám den za dnem,. Tuhle bolest pochopí jen ten kdo ji zažil. Přeji Vám hodně sil. A útěchu , že v tom nejste sama.
In reply to Je mi líto všech,kteří přišli by Anonym (neověřeno)