Jsem ráda, že se se smutkem, který mám od 30/10 2019, mohu podělit. V ten den mi zemřel, po 53 letech manželství, manžel, se kterým jsem prožila / někdy Itálie/ krásný život. Nemohu se vůbec smířit s myšlenkou, že ho neuvidím. Jsem věřící, ale.....Neuzavírám se před světem. Chodím cvičit, jsem činná v zahrádkářském spolku, pracuji v zastupitelstvu atd.Mám hodnou dceru, zetě, dospělé vnoučata, kteří se ztrátou hodného dědy,tchána a tatínka se taky vyrovnávají, ale jejich nabitý život jim to snáze umožňuje. Přesto mně vtahují mezi sebe a já neodmítám. Myslela jsem, že po přežití Vánoc, se začnu zklidňovat, ale opak je pravdou. Stále brečím, každá věc mně mého muže připomíná /.Před 20 lety přestavěl téměř sám, jen s mojí pomocí,dům na vesnici, kam jsme se z města přestěhovali. Nezmínila jsem se o příčině smrti. Od dubna začaly bolesti, pak různá vyšetření, v červnu SONO ukázalo nádor slinivky a jater, od července prodělal s přestávkami 7 chemoterapií, které přitížily celému organizmu a začátkem října byl přeložen /ambulantně/ do paliativní poradny.10 posledních dnů života mně pomohl domácí hospic, na který nedám dopustit.Děkuji za možnost se trochu vypovídat.
In reply to Mne manzel odesel v breznu na by Anonym (neověřeno)