Milá Haničko a všichni ostatní s podobným smutněním. Podělím se o svůj příběh a svůj smutek, který stále trvá i když je to již několik let , jelikož nejspíš smutek nebyl prožit v danou chvíli naplno a nebyl uvolněn (potlačen kvůli malým dětem), ozývá se stále častěji a bohužel doléhá na mé zdraví. Cítíte-li velký smutek uvolněte ho plačte a mluvte o něm, pište, cokoliv musí ven , musí se prožít. Pak časem teprve dosáhnete klidu a uvolnění a dokážete žít dál plnohodnotný život.
Když mi umřel manžel po 4 měsících obludné nemoci (rakovina) za čas jsem byla schopna vše sepsat , nevěděla jsem jak jinak se s tím vypořádat tak jsem psala a psala....zde jsou články:
