Je to moc smutné, mě vzala zákeřná nemoc mého manžílka také před 9ti měsíci, moc jsem ho milovala a miluji pořád. Bojovali jsme oba dva, abysme zákeřnou nemoc porazili, ale nepovedlo se nám to.Také se mi moc stýská, je to pro mě pořád hrozná bolest a beznaděj, taky si pořád říkám "proč?". Chodím denně na hřbitov, je mi moc smutno, připadá mi, že bez něj mi nejde žít. Je pravda, že už život nebude nikdy takový, jako byl před tím, velká jizva se nikdy nezahojí. Zatím nemůžu najít smysl života, ani to nejde. Všichni mi říkají, musíš se s tím vyrovnat,musíš žít dál, ale jak, tak může mluvit jen ten, kdo to nezažil. Všem přeji hodně sil a kdybyste chtěli, napiště mi, je dobré se někomu svěřit, vyměnit si pocity........
In reply to Milá Hanko, by Anonym (neověřeno)