Přidat komentář

Reagujete na příspěvek

In reply to by Anonym (neověřeno)

Ivy
  (kontaktovat autora příběhu)
16. listopadu 2014
Ahoj.
Před dvěma a půl roky začala vleklá krize s člověkem, o kterém jsem byla skálopevně přesvědčená, že je můj životní partner, bylo to doprovázeno tím, že se na mě hnusně vykašlal když mě bylo nejhůř. Už z toho jsem měla deprese.
Půl roku poté umřel můj otec (který mě tenkrát podržel). S otcem jsme si byli nesmírně blízcí, rozuměli jsme si, a přestože mi nikdy nebylo dáno nalézt životního partnera, měla jsem muže, kterému na mě záleželo a který při mě vždycky stál. Ano, smutek, prázdnota, beznaděj, a pořád jsem brečela.
Co mi pomáhalo: Teď musím rodinu držet já. Teď musím i za něj. Nepřál by si abych se trápila. Musím jít dál.
Měla jsem stavy, kdy se mi bez příčiny po pár krocích podlamovaly kolena, závratě, cítila jsem nezměrnou únavu. Pak mi došlo, že se nesmím zanedbávat: najíst se i když nemám chuť a začala jsem brát vitamíny a minerály. Asi po dvou nebo třech měsících jsem začala každý den pít čaj z vrbovky (vrbky) úzkolisté (rozpouští úzkost, latinsky se jmenuje Epilobium angustifolium) a díky tomu jsem už neřvala furt, ale jen někdy. Měla jsem pocit že mi to dává jisté uklidnění, smutek a bolest samozřejmě nezmizely, ale byla jsem daleko líp schopná normálně fungovat. Jestli se rozhodněš jí shánět, velký pozor na záměnu s vrbovkou malokvětou, ta tyto účinky nemá (je na prostatu). Asi si ji budeš muset nechat objednat v nějaké zdravé výživě která prodává čaje, jako jsem musela i já. Podobně by měla působit i třezalka tečkovaná, měla by zabrat po 10 dnech, tu jsem ale osobně nezkoušela. Dál mě pomohla mateří kašička a adaptogeny.
Pomáhalo mi poděkovat za to, že jsem ho vůbec měla a za ty roky co jsme mohli být spolu. Poděkovat za to, co mám, co mi zbylo.
Měla jsem potřebu zapalovat svíčky u výstavy fotek, to trvalo víc než rok. Dávala jsem tak i květiny, většinou natrhané. Říkala jsem mu co je nového.
Pomáhal mi i můj kocour, bez něj nevím, jestli bych to přežila (teď jsem tady proto, že mi ho před dvěma dny přejelo auto a zase truchlím, a to za oba dva).
Vyrovnat se se smutkem i se ztrátou projektu, který měl být realizován s člověkem, který mě opustil mi pomohl nový dlouhodobý cíl. Vytvořit něco smysluplného, z toho co mě hodně baví a aby to bylo pro ostatní (u mě to je kniha).

Napište svoji reakci

Zadejte jméno nebo přezdívku.
Mohou vás čtenáři příběhu kontaktovat?