Dědu přemohly obtíže tři týdny před Vánocemi roku 2007. Už několik let bylo běžné, že jsme se večer sešli i s babičkou, dědou a strejdou. Tehdy byl stromek připravený jako jindy, i večeře, jen tam prostě bylo volné místo, kam si nikdo nesedl a bylo to takové zvláštní. Obvykle jsme si tam povídali, ale ty Vánoce jsme jen seděli, koukali skrz stromek nebo na dědovu fotku ... a skoro nic neříkali. Až později večer jsme prohlíželi dárky a snažili se mluvit o tom, kam si ten či onen dárek vezmeme nebo co s ním uděláme. Dost nám tehdy pomohlo už jen to, že jsme byli spolu, i když nás bylo míň.
S našima už nežiju, ale s našima se navštěvujeme a na Štědrý večer tam vždycky zajedu - když už kvůli ničemu, tak aby nás nebylo pospolu tak málo. Teď, o víc jak 5 let později odešla i babička a upřímně řečeno - štědrovečerní radostnou náladu si dokážu představit asi až s malými dětmi. Jaké to bude letos - těžko říci. Pořád ale bude nejdůležitější, abychom se sešli a když by to nevyšlo zrovna 24.12.,tak poblíž těch Vánoc. To je při aspoň trochu přijatelných rodinných vztazích nejlepším dárkem, když někdo najednou prostě není ....
Dámy a pánové - držím vám palce. Nejste na to sami, i když to tak zprvu může vypadat.
In reply to Taky mi odešla maminka, už je by Anonym (neověřeno)