Přidat komentář

Reagujete na příspěvek

In reply to by Anonym (neověřeno)

Tom
  (kontaktovat autora příběhu)
6. srpna 2012
Dobrý den,

děkuji Vám za odpověď. Nemám moc lidí, kterým mohu říci, co cítím… Já neumím milovat jen trochu. Jsem asi blázen, ale já jsem stále zamilovaný do mé milé. Vím, že se to nikdy už nevrátí, ale já už nechci jít s davem. Svět ztratil vůni, chuť barvu. Nevadí mi to. Myslím, že ale pokud chcete žít dál, tak je dobré nenechat to tak dojít. Život nemusí jít nutně dál, ale může, pokud chcete… Myslím, že nemá smysl se přemáhat, snažit zapomenout. Spousta lidí se chce rozptýlit, utéct. Já myslím, že smutek a truchlení je důležité.
Taky jsem byl s mojí milou 24 hodin denně několik let. Bylo to a stále je moje sluníčko. Můj celý život stál v podstatě za ho..., ale když přišla ona, tak jsem opravdu cítil, že teprve teď žiju. Já byl opravdu jako pozemský člověk spokojený. Nikdy jsme se nehádali, až se to ostatním zdálo divné. Bylo to asi tím, že oba jsme zažili takovou sodu v životě, že jsme si jeden druhého opravdu vážili.
Přeji Vám hodně sil a časem i mír v duši. On časem přijde, věřte mi. I takový bouřlivák jako já jej občas cítím.

Napište svoji reakci

Zadejte jméno nebo přezdívku.
Mohou vás čtenáři příběhu kontaktovat?