Přidat komentář

Stejny pocity mam i ja mela sem pritele,ktery mi vratil usmev a chut zit..,dokud mi neukazal jaky je navenek a ne doopravdy uvnitr,byl tak zivotem poznamenany ze veskere dobro,a zajem o rodiny zivot pro neho,byla priorita ale jen k vysloveni nikoli,k cinum..davala sem mu vse,prvni,druha sance a porad dokola verila sem ze se zmeni a posuneme se dal ale dnes mi zbYla v srdci a dusi jen prazna schranka plna bolesti..,on je v pohodě a ja mam nyslenky jen ba jedine vzit si zivot,ja neziju,a prezivam jen kvuli detem zivot mi dal hodne,pres psty rikam si stale proc,nemam rodinu jen sve deti,a on byl v mym zivote,dulezita osoba,k tomu to zvladnou a posunout dal,chci jen rici az se zitra eano vzbudi a ja tu nebudu...pochopi uvedomi si to,ne neuvedomi peotoze uz bude pozde..naslouchat a zit na plno nikdy clovek nevi jakou bolest v sobe nosime..