taky brecim jak zelva, kdyz to tu procitam. mne umrel tata taky na rakovinu zaludku, mel vyvody a asi to tu nema cenu uplne popisovat, ale bojoval. bohuzel vsak zemrel asi po dvou letech v nemocnici. rodice zili oddelene, mela jsem v te dobe zkousky a skoly plnou hlavu, vubec jsem nevnimala, ze se blizi neco strasneho (uz to vypadalo dobre). taky nam dvema detem nic nerekl, doted nevim, zda mel on sam ty relevantni informace, nebo je mela pouze jeho pritelkyne (mela od nej podepsany vyhradni souhlas, takze ja uz nikdy nezjistim, na co a jak opravdu zemrel). kdyz pisi - a jak - znamena to, ze byl v nemocnici a ja tam nemohla stale byt. on asi chtel jit domu (ja bych ho tam nikdy nenechala, vzala bych ho domu), ale posledni tyden uz nemluvil a to vyhradni pravo mela jeho pritelkyne (posledni tyden = jeho zena). ta svatba byla ze dne na den, ani den predtim a ten den nemel morfium, i kdyz musel mit strasne bolesti.. nepozval nas. nedovedu nic z toho pochopit. nevim, jak se vyrovnat s necim, o cem jsem nevedela - mam vycitky, ze jsem se nezajimala, ale bylo to nakonec strasne rychly, porad rikal, ze mu ty vyvody odelaji a tak a nakonec.. jeste mne tizi, ze mi asi dva dny pred smrti neco rikal, jenze nemel hlas (psat taky uz neslo) a ja nevim, co mi rikal. bylo to hrozny, tou dobou uz jen spal, ale v ten okamzik se vzbudil a uprene se na mne dival a neco mi rikal a ja nevim, co. do snu mi stale neprichazi - uz je to skoro 3 roky. o 5 mesicu driv byl se mnou jeste na pohrbu sveho dedy, o 3 mesice driv mi umrela milovana prababicka a pak.. a posledni vec, co tu napisu - sestra (mne bylo v te dobe 24 let a sestre 21) se na mne asi 3 dny pred jeho odchodem uprimne zadivala a s takovu vaznosti, jakou jsem u ni jeste nezazila se zeptala: "myslis, ze uz to nebude dobry?" dekuji, ze jsem se tu mohla vypsat
