Přidat komentář

Reagujete na příspěvek

In reply to by Anonym (neověřeno)

Blanka
21. prosince 2014
Jak Vám rozumím! Já jsem nebyla trvale pryč, jen krátkodobě, jednoduše jsem uvěřil lékařce " je to vážné, ale na umření to není". Odjela jsem na "důležitou" služební cestu, tři večery stála já, nevěřící, před kostelem, a žádala, ať je mamce líp - už jsem ji nezastihla. Nikdy, NIKDY, si to neodpustím. Ten návrat, sourozenci - maminka umřela - děs, děs, děs... Je to skoro 10 let. Dneska už chodím na 2 hroby - ztratila jsem i milovaného manžela, ale ta výčitka je pořád stejná.

Napište svoji reakci

Zadejte jméno nebo přezdívku.
Mohou vás čtenáři příběhu kontaktovat?