Milá Milado, na jednu stranu si neumím představit, jak je těžké nést tu bolest vedle péče o sladké batole (moje děti jsou už dospělé), ale na druhou stranu - Vaše holčička Vám ještě mnoho let bude vyplňovat dny i noci, navíc uvidíte v ní vyrůstat i poselství po Danielovi...
Jestli je ve Vás touha po nové radosti, hýčkejte si ji a neuzavírejte se do vzpomínek - určitě Vás ještě radost potká, jste mladá. Já a některé další "přítelkyně " na těchto stránkách jsme se po radostech tak nějak přestaly ptát. To není srovnávání, bolest jedné či druhé nelze srovnávat, to je jen konstatování. Mně zbylo přežívání, protože i ty dospělé děti mě potřebují, ale život? Bez těšení se na cokoli to není život. V kterékoli světlé chvilce cítím bodnutí "ale on to nevidí"!!! I nad malou vnučkou, které je 7 týdnů, bych nejraději plakala - jak on by ji měl rád...
In reply to tolik bolesti...tolik lásky by Anonym (neověřeno)