Dobrý večer, vzdálená přítelkyně, jestli Vás tak můžu nazvat...
Nic nového, jen to, že jsem zase tady. Možná se i trochu bojím, že je mi lépe tady, se slovy neznámých spolutrpících, než mezi blízkými, před nimiž se jen nutím do přetvářky, abych je nezranila svým smutkem, nebo abych si dokonce nevysloužila tu směs shovívavosti a despektu - nevím, jak to vyjádřit.
In reply to Tak, tak mluvíte mi z duše. by Anonym (neověřeno)