Chodím zde už rok,nalézám útěchu,že v těch strašlivých věcech nejsem sama.
Souhlasím s vámi s paní Ivou,ztratila jsem jediné dva lidi,které jsem měla,kteří mne milovali a za které bych dýchala,beru antidepresiva teprve 5 měsíců a pomáhají jen na chvíli,jen na krátki jsem schopní fungovat,ale jakkmile si uvědomím,že to není sen,že je to hrozná skutečnost,propadám se,hluboko do temnoty,vůbec nevím,co bude dál,každá vzpomínka mne mučí,bolí to k nevydržení...
In reply to Přesně tak,paní Ivo,mně by Anonym (neověřeno)