Cítím s Vámi,vím jaké to je nečekaně přijít o jediné dítě ,bylo mu 16 a nešťastně poprvé zamilovaný a oběsil se 19.1.2004 týden před mými narozeninami ,je tomu 21 let a od té doby svoje narozeniny neslavím a nechci
přijmout od nikoho ani květinu.Popisovat vám detaily o vnitřní bolesti ,kterou jsem pocitovala ,tu prázdnotu ,bezmocnost , beznaději i provinění,že jsem ho neuchránila ,
bylo by zbytečné,to víte sám ,ví to každý ,kdo stratil své dítě.Osud je nepředvídatelný , před osudem neuchraníme nikoho ,ani sami sebe .
Z vašimi syny se opět setkáte ,čekají na vás !
In reply to Dobrý den, jmenuji se Honza by Anonym (neověřeno)