Cítím s Vámi,vím jaké to je nečekaně přijít o jediné dítě .Je tomu 21 let ,týden před mými narozeninami a od té doby svoje narozeniny neslavím a nechci přijmout od nikoho ani květinu.Popisovat vám detaily o vnitřní bolesti ,kterou jsem pocitovala ,tu prázdnotu ,bezmocnost , beznaději i provinění,že jsem ho neuchránila , je zbytečné,to víte sám ,ví to každý ,kdo stratil své dítě.Osud je nepředvídatelný , před osudem neuchraníme nikoho ,ani sami sebe .
Z vašimi syny se opět setkáte ,čekají na vás !
In reply to Dobrý den, jmenuji se Honza by Anonym (neověřeno)