Přidat komentář

Reagujete na příspěvek

In reply to by Anonym (neověřeno)

Alena
19. dubna 2018
Ani nevíte, jak Vám rozumím. Mého syna 31 let také našli oběšeného v červnu 2017.
Absolutně nečekaně. Na chvíli, kdy zazvonila policie, aby nám to oznámila v životě nezapomenu. Málem jsem se zbláznila. Strašná bezmoc. Chodím na psychinu, beru léky a připadám si čím dál hůř. Nedávám to, nedávám to.......... Krátce po smrti měl narozeniny, svátek, pak vánoce. Chvílemi se i divím, že jsem to zvládla a jsem ještě tady.
Bolest je obrovská, jsem stále na zhroucení. Také myslím na to, jak se narodil, ......................
Nejradši bych tady nebyla. Mám ještě mladšího syna a nyní malou vnučku. Je úžasná,
drží mě nad vodou, ale já neustále myslím na to, že jeho děti nikdy neuvidím. Nejhorší je,
že se ho nemohu dotknou, obejmout prostě pomačkat, na což jsem byla zvyklá. Zkusím ještě psycholožku, ale nevím, jestli můj mozek bude ochotný přijmout nějaké rady. Dělá si co chce. Navíc jsem přišla o práci a jsem doma. Hrozné!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Bolí to nepředstavitelně!!!!!!!!!!!!!!!

Napište svoji reakci

Zadejte jméno nebo přezdívku.
Mohou vás čtenáři příběhu kontaktovat?