Přidat komentář

Reagujete na příspěvek

In reply to by Anonym (neověřeno)

Alena
  (kontaktovat autora příběhu)
15. dubna 2015
Dobrý večer,
19. 8. 2014 mi zemřel tragicky jediný syn při autonehodě. Bylo mu 20 let. Je to 8 měsíců a já mám stále chuť jít za ním. Jsem stále na antidepresivech, neschopná normálního života. Pracuji, proto, že se to musí, žiji v manželství s druhým mužem, který nebyl otcem mého syna a jakoby zpovzdálí sleduji, jak se vše rozpadá. Nic není jako dřív. A ani nebude, můj život ztratil smysl, zastavila jsem se v čase, nedělám nic, co jsem měla ráda, přežívám. A stále dokola se ptám, proč. Byla jsem na třech psychoterapiích, poslední dopadla tak, že jsem souhlasila s psychoterapeutickou léčbou při hospitalizaci na psychiatrii. Nastupuji za 14 dní. Byla jsem normální realistka, jsem zdravotní sestra, vysokoškolsky vzdělaná, teď jsem jen nešťastná a nevěřím, že bude jinak. Strašně bych chtěla vrátit čas.

Napište svoji reakci

Zadejte jméno nebo přezdívku.
Mohou vás čtenáři příběhu kontaktovat?