Je to něco přes půl roku, co mi zemřela babička. S rodiči jsem nikdy příliš nevycházela a proto jsem za svůj domov vždy považovala její byt. Bylo to jediné místo, kde jsem se cítila opravdu doma. S jejím odchodem jsem tento domov ztratila. Pořád myslím na to jak by bylo krásné se tam vrátit... jenže mám pocit, že když tam půjdu a uvidím, že ona tam není, tak si definitivně potvrdím její smrt. Skoro každý večer když usínám, tak se vracím zase k ní a ona stojí ve dveřích...