Přidat komentář

Reagujete na příspěvek

Sylva
19. srpna 2008
Milá Terezko...

... běžel mi mráz po zádech, když jsem si četla tvůj příběh. Život je někdy sakra zlej a já nevím, čím tě povzbudit, to prostě nejde. Myslím, že jsi silná holka a maminka by na tebe byla pyšná.
Bolet to bude bohužel ještě dlouho... Já také stále pláču každý den a nemůžu to tomuhle světu odpustit. Ale nic jiného nám nakonec nezbyde.

Držím moc palečky...


Milá Káťo,
moc děkuju za hezká slova.

Ta láska se mi už vrátila... Když umíral přítel v Chicagu, jeho jedna z posledních zpráv zněla "DEKUJU". Ptala jsem se, za co a on "ZA LASKU DEKUJU". Věděl to... a to mi dává sílu.

Mějte se krásně

Napište svoji reakci

Zadejte jméno nebo přezdívku.
Mohou vás čtenáři příběhu kontaktovat?