moc děkuju za váš příběh. Nemáte to jednoduché se dvěma malými dětmi a navíc - vašemu muži stačil měsíc, mému dva roky - nevím, co je lepší... Já se rvu jako blázen. Rvala jsem se vždycky a Vám, Petro moc držím palce. Třeba jsou tam ty chlapi spolu, sedí si někde v klidu, kde už je nic nebolí, vědí o nás a říkají si: "Vidíš, ta moje, to je bojovnice! Moc chce jít dál a já jí strašně držím palce, aby dál šla, aby byla sama se sebou a s někým, kdo jí bude mít tak rád, jako já. To bude fakt prima chlap a ona to pozná." Petro, bude zase dobře, ale je dobré vědět, že je to na nás, na tom, na co máme síly.
