i když jste na ty dvě hodiny usnula, s Petrem jste byla. Určitě to cítil. Slyšela jsem o tom, že někdy lidé umírají právě ve chvíli, kdy jejich blízcí na chvíli usnou či odejdou. Věřte, že jste pro něj opravdu hodně udělala.
Myslím, že máte nárok si dovolit být smutná i na veřejnosti, že to Vaše okolí pochopí, možná to pro Vás bude osvobozující, i když je mi jasné, že je to také náročné.
Máte o svých pocitech s kým mluvit? Možná za to svoje "usnutí" cítíte vinu a bylo by dobré to zpracovat, držím palce, aby jste pro Vaše trápení našla dostatek pochopení a podpory.
