Přidat komentář

Reagujete na příspěvek

Jan Paul
10. dubna 2010
Lidé zemřou tak, jak žili, abstrahovaně řečeno. To je má zkušenost s otcem, který se od nás odstěhoval, žil s družkou, a zemřel na přístrojích v nemocnici. A je to má zkušenost s matkou, o kterou jsem pečoval 5 let, kterou jsem si vzal zemřít z nemocnice domů, a prožitek její smrti byl mým osvícením,znovuzrozením, nalezením nové cesty, nového smyslu života. Dopřejeme-li blízkým smrt doma, a téměř vždy je to možné u starého člověka, dopřejeme tím také sobě veliké bohatství skryté v poznání pokory. Mnoho otázek je artikulováno v diskusích na tomto serveru, avšak jen málo jsem nalezl o tématu strachu, strachu všech zůčastněných, nás i lékařů, strachu, který destruuje vnitřní hlas, zakrývá oči, ucpává uši, a nechává bujet falešné naděje v planých iluzích. Lidé rozmazlili lékaře čokoládou i obálkami, a oni přesto mlčí, a nechávají čekat blízké na jediný, jimi stokrát omletý telefonát: je nám líto, Váš tatínek dnes ráno zemřel. Je třeba povstát ze strachu ve chvílích nejtěžších, bídných a trpkých, když cítíme, že blízký umírá, je nutné vzepřít se mu, vyslišet vnitřní hlas, ono svědomí, a volit a zvolit. A pak se stane zázrak, poskládáte střepy sebe sama, vyrostete během chvilky nebývalou silou, protože přijmete smrt svého blízkého, a není už nic, co vám může stát v cestě. Pak stačí jedna věta: Paní primářko, beru si maminku domů, teď hned! A ona Vám odpoví to, co tajila, ano, vždyť umírá! A pak zříte šťastný úsměv své matky, a čeká Vás už jen to, s čím jste doposud neměli zkušenost. Ale nemusíte se bát, povede vás cit, a povede vás umírající sám, a dnes se nebojím říci že i Bůh. Překonejte strach, cožpak ho novorozenec také neměl když opouštěl bezčasí klidu lůna své matky, a vstupoval do agresivního světa? Rozhodněte o svém dalším životě Vy, ne někdo jiný za vás, abyste ho nemuseli dožít ve výčitkách, protože smrti už nic nelze vyrvat zpět. O tom všem je moje kniha Mezi životem a smrtí, která letos vyjde, a má pomoci všem, kteří se ocitnou ve stejné situaci jako jsem byl já, a bude kdokoliv jiný. Ano, musíte klesnout na dno, abyste pochopili hloubku, musíte přijmout bolest, která je stejnou emocionální kvalitou prožitku jako štěstí, a vždy vedle ní. Musíte si dopřát doprožít smutek, abyste se mohli radovat. Buďte silní, nezůstanete sami!

Napište svoji reakci

Zadejte jméno nebo přezdívku.
Mohou vás čtenáři příběhu kontaktovat?