Přidat komentář

Ještě jednou dobrý den Ilono,nedá mi abych ještě jednou nereagovala.Vaše poslední věta,že doufáte ,že jsou na 100x lepším místě....Nejsem věřící,ale věřím ,že "NĚCO" je. Po odchodu tatínka jsem nakoupila knihy,zvláště ty o klinické smrti a příběhy lidí ,kteří nakoukli na druhý břeh-moc mi pomohly. Věř mi Ilonko ,že jsem NA 100% přesvědčená,že jejich duše žije dál,že se na nás dívají,ochraňují nás. A až se jednou po té životní pouti vydáme za nimi, budou nás vítat,budem se objímat a budeme zase spolu........Také se nemohu s tatínkovým odchodem smířit,mám ,ale ještě jeden velký problém stejně bolavý a to je maminka.Vidím jak je smutná ,jak má stále slzy v očích,vím ,že už nikdy v životě nebude šťastná a spokojená.Snažím se jí být často nablízku,ale to je málo.Ćasto utěšuje ona mne a na já jí..A to mě moc a moc bolí,pláču vlastně kvůli tatínkovi i mamince.....buď statečná a buď pevnou oporou svoji mamince,ta tě moc potřebuje. Šárka