Přidat komentář

Milá Ilono,mám stejnou bolest jako ty.5.2.2010 mě náhle,bez většího varování opustil můj tatínek.Stále tomu nemohu uvěřit,jen pláču a čekám, kdy se vrátí domů...ale vím ,že už se mi nikdy,NIKDY nevrátí,ta bolest je nepopsatelná.Mám stejné pocity jako ty,nikam nechodím ,nesměju se ,nebavím se...obviňuji se,že jsem si nevšimla změn v tatínkově chování a nepochopila,že se něco děje (a to jsem zdravotník...)..pozdě,je pozdě na všechno,chtěla bych se omluvit tatínkovi,že jsem na něj byla někdy"držkatá",že jsem mu nenaslouchala,chtěla bych mu říct jak moc ho mám ráda a jak mi chybí..POZDě,na všechno je pozdě.Buď statečná,je nás víc ,které jsme přišli o nejbáječnějšího chlapa v životě,který nás opravdu miloval...