Dobrý den!
I já prožívám nekonečný smutek, táhne se už čtvrtý rok. Nedokázala jsem se vyrovnat se smrtí maminky. Důvodů je více - její umírání na rakovinu, těžké a bolestné, moje tehdejší složitá osobní situace. Také jsem zápasila s pocity viny, určitě jsem všechno nezvládla, neměla jsem dost trpělivosti, myslela jsem moc na sebe, na své potřeby, chtělo se mi ven, k vodě, do lesa - a maminka byla bezmocná, věděla, že umře, nedokázala se sama vyprázdnit, nechtěla okolo sebe zdravotní personál, jen mě, abych ji ošetřovala jen já, byla nešťastná z mého manželství, všichni mi říkali, že jí nesmím nic odepřít a já jsem jí některá přání nesplnila... Teď jde ale o to, že můj nedobrý psychický stav přetrvává. Od začátku jsem byla zaskočená bezmocností a emocemi, měla jsem (důvodný) strach ze selhání v náročném zaměstnání, ze selhání ve své vlastní rodině. Bylo mi vyčítáno, že se neumím ovládat, že nedokážu přijmout realitu. A hned mě posílali na psychiatrii, abych si nechala předepsat antidepresiva. Nechtěla jsem je, vsadila jsem na psychoterapii. Poměrně mi pomohla, ale pořád to není dobré. Také já nevím, zrovna tak jako paní Jana, zda mám brát léky nebo ne, nevím, nakolik jsem ještě normální, že i po více než 3 letech nejsem se ztrátou matky vyrovnaná.
Johanka
