Přidat komentář

Reagujete na příspěvek

In reply to by Anonym (neověřeno)

Jana
21. února 2010
Milá Aleno, nemůže se vžít do toho co prožíváte nikdo, kdo to nezažil. I když vnímá, že je to šílená hrůza, i tak to nelze naplno pochopit, až když se ocitnete ve stejné situaci - můžete říci, že s tím člověkem cítíte. Vím, že slova útěchy jsou jen planá slova, bolest nezmírní, i když se to tak říká. Před třemi a půl měsíci se mi oběsil přítel. Byla jsem i u psycholožky... nechci hatit ani zlehčovat jejich úlohu, je to jen můj osobní pocit, že to bylo pro mě naprosto k ničemu. První dny byly hrozné a ty další ještě horší... kolotoč výčitek, co jsem mohla, co jsem možná měla, proč proč proč. Nevím jak dalece jste věřící, je těžké neopustit víru po tomhle, ale mě trochu pomohly různé duchovní stránky na internetu, našla jsem tam podobné příběhy těm svým. Pomáhá mi to trochu přežívat a vím, že ač se necítím vinna smrtí přítele, budu si moci sama sobě trochu odpustit, až najdu nějaký jiný smysl života, až budu dělat něco čím budu moci pomoci byť alespoň jednomu člověku.
Přeji Vám hodně sil a prosím neodcházejte na druhou stranu, tím to nevyřešíte.

Napište svoji reakci

Zadejte jméno nebo přezdívku.
Mohou vás čtenáři příběhu kontaktovat?