Před několika týdny mi zemřela babička, která pro mě byla vším. Se svými rodiči jsem nikdy příliš nevycházela, ona mi to však vždy nahrazovala, byla pro mne matkou, babičkou i kamarádkou. Když si vzpomenu na své dětství, vybaví se mi ona. Je hrozné žít s pocitem, že zemřel někdo, kdo vás tak miloval a koho jste tak milovali vy, když víte, že takovou lásku už nikdy nepoznáte - tak nezištnou, čistou, ona mě neměla ráda proto jak vypadám nebo co umím, ale prostě proto, že jsem. Nejhorší jsou pro mě večery, přes den mám vždy spoustu práce a schonu a nějak na to zapomenu, ale večer když je klid se mi to všechno vrací - co jsem jí neřekla, neukázala, co neuvidí nebo že jsem s ní nebyla častěji. Velmi s Vámi soucítím a prožívám naprosto setejné pocity jako vy, nemám nikoho, u koho bych se mohla vypovídat, jediné místo je pro mne tento web a za to Vám děkuji
