No nevím zda je pouto mamka-dcera to nejsilnější jaké může být.I ldyz ještě před půl rokem jsem si to také myslela.Mam dcery tři,všechny už jsou dospele a vždy jsme nezi sebou měly krásný vztah.Alespon z mé strany ano a byla jsem přesvědčena že to mají stejné jako já.Milovali jsme je s manzelem od prvních chvíli,co jsme se dozvěděli o ĵejich existenci.Snazili jsme se jim dát první poslední aby jim nikdy nic nechybelo.Byly to naše princezny.Pistupne dospělý a začaly zit svůj život.Nikdy jsme jim do života nijak nezasahovali.Pouze jsme občas pronesli svůj názor,obavu nebo dali radu že svých zkušeností.Ovšem vzdy jsme je nechali rozhodnout se samy.Nikdy jsme jim ani nezasahovali do jejich rozhodnutí a jejich způsobu života.Jejich názory jsme si vyslechli a řekli zase ty své.Vzdy to proběhlo v mezich slušnosti a ucty. Ovšem jednou jedinkrát jsme nejmladší dceri řekli,když s jejím manzelem u nás bydleli,že si neprejeme doma užívání návykových látek,to když jsme je opakovaně nacapali pod vlivem.Urazili se,odstěhovali a ještě nás pomluvili u starších dvou dcer.Prestaly s námi komunikovat všechny a ani vnuka od nejstarší nesmíme vidat.Jako by jsme se nějak provinili.Toto jsme si zasloužili po všem co jsme kdy pro ně udelali.Takze proto už nevěřím na nejsilnější pouto mezi mamkou a dcerou.Me dcery mne zabily,rozervaly mi srdce na kousky a má duše už se nikdy nezahoji.Vzaly mi vše pro co jsem žila,měla jsem tolik snu prani a najednou je všechno pryč a jedine me prani je zemrit.
In reply to Určitě se maminka hrozně bojí by Anonym (neověřeno)