dobry vecer, muzu se zeptat jak jste na tom po letech? mne nyni moje maminka umira, i kdyz jedna moje cast tomu neveri jina moje cast uz proziva jak odchazi, lekari nam nedali zadnou nadeji jen nadeji par dnu mozna tydnu. Mam takove zachvaty bolesti, ktere nejdou popsat slovy. Je mi uz pres 40, v zivote a praci ted funguju, jen diky detem, protoze nechci dopustit aby musely zazivat zhrouceni sve mamy, manzel je mi take oporou, muj tata je take zatim statecny, takze i vim jak velke stesti mam, ze mam tyhle lidi kolem sebe. Ale myslim ze to citim stejne jako vy, tohle nikdy nepreboli, cely dalsi zivot mi bude chybet, tak jako mi uz chybi ted, kdyz odchazi. Vzdy v mem zivote byla, od prvniho dne, tolik let i kdyz jsme si zily kazda po svem vzdy jsme vedely ze tu jsme obe. Nevim jak se s tou bolesti da zit, asi jen zit s tou bolesti a nenechat se ji roztrhat abych tu mohla byt pro moje deti a par dalsich lidi ktere taky tak miluju? Tolik ji miluju navzdy, proc jsem si uvedomula jak moc a uplne ji miluju zcela az ted kdyz odchazi? Proc me kazda vzpominka na to co jsme spolu prozily trha na kusy a mam pocit ze to nezvladnu a umru zalem?
In reply to "Dobrý" večer, by Anonym (neověřeno)