Ahoj Radku, upřímně s tebou soucítím. Je mi také 21 a maminka zemřela na těžkou rakovinu před rokem. Myslela jsem, že mi bude líp, ale je to pořád to stejné. Nedokážu se přes to přenést. Sice normálně přes den funguju, ale jsem častěji nemocná a míň optimistická a večer nemůžu usínat..Jsem ráda, že jsi stihl maminku obejmout. Já lituju, že jsem se neuměla rozloučit a za života, že jsem nedokázala dávat city víc najevo. Vlastně už rok pořád polemizuju, jestli jít k psychologovi nebo ne...Zatím jsem se nerozhodla. Bojím se, že by mi nepomohl. My jsme se na úmrtí "připravovali" rok, ale ty jsi to měl ze dne na den...Myslím však, že obojí je hrozné. Půl roku jsem každou noc příšerně brečela do polštáře a chtěla umřít taky.Drž se!!! Já už nikdy nebudu jako dřív...dost mě to poznamenalo. Snažím se nějak držet v kuse a fungovat. Pomáhá mi upnout se na další milovanou osobu.
In reply to Zítra to bude měsíc co mi by Anonym (neověřeno)