Ahoj Radku, souhlasím s Karlem, nezadržuj v sobě nic, všechno, co Karel napsal, je správné. Snaž se ty emoce uvolňovat alespoň ve svém soukromí, pokud se tomu před lidmi chceš bránit. Upřímnou soustrast. Je mi moc líto, co se v Tvém životě stalo. Mám děti přibližně v Tvém věku. Nedávno mi řekly, že by neunesly, kdyby se se mnou něco stalo a já nebyla. Řekla jsem jim, že život sice je dost nepředvídatelný, ale ať počítají s tím, že i kdyby se se mnou něco stalo, že si to s "těmi nahoře" domluvím a budu jim stále nablízku, budu je chránit a budu stále s nimi. Myslím, že Tvoje maminka by Ti řekla něco podobného. My, maminky, to už tak v sobě máme ke svým dětem nastavené. Ani smrt ta pouta nepřeruší, neboj se.
In reply to Zítra to bude měsíc co mi by Anonym (neověřeno)